1Cor 2 | CzeCSP | STEP | Také já, bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství vznešenými slovy nebo moudrostí.

1 Corinthians 2

1 Také já, bratři, když jsem přišel k vám, ^{▼▼Sk 18,1—4} nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství ^{▼▼v. 7; 4,1; 13,2; 14,2; 15,51; Mt 13,11!; Ř 11,25; Zj 10,7; var.: svědectví} vznešenými slovy nebo moudrostí. 2 Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného. ^{▼▼1,23; Ga 6,14} 3 A byl jsem u vás ve slabosti, ^{▼▼4,10; 2K 11,30} v bázni a v mnohém chvění. 4 Mé slovo a má zvěst ^{▼▼1,21; 15,14; Mt 12,41p; Ř 16,25; 2Tm 4,17; Tt 1,3} nespočívaly v přesvědčivých slovech [lidské] moudrosti, ale v ukázání ^{▼▼n.: dokázání} Ducha ^{▼▼Ř 15,19} a moci, ^▼▼4,20 5 aby vaše víra ^{▼▼15,14; Ř 1,8; 2K 1,24; 10,15; Ef 1,5!} nebyla ⌈založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci⌉. ^{▼▼ř.: v moudrosti lidí, ale v moci Boží}

Ne moudrost světa, ale moudrost Ducha

O moudrosti mluvíme mezi zralými, ^{▼▼::3,1; ř.: dokonalými; Fp 3,15; He 5,14; 6,1} ne ovšem o moudrosti tohoto věku ^{▼▼Mt 13,22} ani o moudrosti vládců tohoto věku, kteří zanikají, 7 nýbrž o Boží moudrosti, skryté ^{▼▼Ef 3,9; Ko 1,26; Ř 16,25} v tajemství, ^▼▼v. 1! kterou Bůh před věky předurčil ^{▼▼Ř 8,29!} k naší slávě. 8 Tu nikdo z vládců tohoto věku nepoznal. Neboť kdyby ji poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy. ^{▼▼Sk 7,2; Jk 2,1} 9 Ale jak je napsáno: 'Co ^{▼▼n.: Věci, které (ř.: pl.)} oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to ^{▼▼n.: Věci, které (ř.: pl.)} Bůh připravil těm, kdo ho milují.' ^{▼▼Iz 64,3; 52,15} 10 Nám to Bůh zjevil ^{▼▼Mt 16,17; Ga 1,12; Ef 3,3} skrze [svého] Ducha; neboť Duch zkoumá všechno, i Boží hlubiny. ^{▼▼Ř 11,33} 11 Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm? ^{▼▼Př 20,27} Tak ani Boží věci nezná nikdo, jen Duch Boží. 12 A my jsme nepřijali ducha ^{▼▼Ef 2,2} světa, ale Ducha, ^{▼▼Ř 8,15} který je z Boha, abychom věděli, co ^{▼▼n.: Věci, které (ř.: pl.)} nám Bůh daroval. ^{▼▼Ř 8,32; 2Te 2,16} 13 O tom také mluvíme -- ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost, ^▼▼1,17 ale těmi, jimž vyučuje ^{▼▼L 12,12} Duch [svatý]; duchovní věci vysvětlujeme duchovními ^{▼▼n.: duchovním (lidem); n.: duchovní věci srovnáváme s duchovními.} slovy. 14 Duševní ^{▼▼15,44; Jk 3,15; Ju 1,19} člověk však nepřijímá ^{▼▼J 14,17} věci Ducha [Božího], neboť jsou mu bláznovstvím ^▼▼1,18! a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně. 15 Duchovní ^{▼▼3,1; 14,37; Ga 6,1} člověk však posuzuje všechno ^{▼▼ř.: je všechny} a sám není od nikoho posuzován. 16 Neboť kdo poznal Pánovu mysl⌈, která ^{▼▼n.: mysl Pána, který} mu dá porozumět⌉? ^{▼▼n. (srv. Iz 40,13 LXX): tak, aby ho mohl poučovat; Ř 11,34} My máme mysl Kristovu. ^{▼▼Fp 2,5}